Urbanistické řešení osady
Typická zemědělská osada ležící v údolí mezi dvěma kopci v nadmořské výšce 450 až 480 metrů.
Údolí je orientováno přibližně severozápadním směrem od vesnice Machovice na východě
k západu údolím Milanovického potoka až k soutoku s Ostrovským potokem s otevřenou vyhlídkou na Věžníkov a Budkovice.
Severní strana je uzavřena kopcovitým horizontem ,za nímž je vesnice Ostrov a na jižní straně
taky za horizontem středisková obec Pertoltice.
Urbanistické řešení obce zřejmě vycházelo s původního osídlení a vlastnictví pozemků.
Jedná se o zemědělskou krajinu českomoravské vrchoviny bramborářského typu poměrně členitou
vklíněnou mezi dvě údolí.
Objekty statků využívaly pro své umístění terénních rovin, tím byl dán i střed návsi s malým náměstíčkem a rybníčkem.
Střed návsi byl současně i křižovatkou polních cest směr Machovice, Ostrov, Pertoltice.
Leží zde stavení č.p. 1,2,3,4,6.
Trochu stranou k Machovicům (cca 160m)na mírné stráni stojí samota č.p.5.
Největší plochu zaujímala políčka na méně přístupných místech louky a lesy, nejdříve smíšené s převahou buků postupně nahrazovány smrkovou monokulturou.
Typickým krajinářským prvkem jsou remízky vznikající na místech s vystupujícím skalním podložím a doplňované posbíraným kamením s polí a meze v místech terénních zlomů.
Tyto remízky byly pokryty náletovými dřevinami, časté jsou lísky, šípky,trnky a ostružiny.
Meze byly využívány i k sadbě ovocných stromů ponejvíce švestky, třešně, višně ,ale i odolnějším druhem jabloní hrušek.
Každé stavení mělo i zahrádku pro pěstování zeleniny a drobného ovoce, angrešt, rybíz.
Vzhledem k tomu , že políčka byla poměrně rozsáhlá i přes 100 hektarů poskytovala majitelům dostatek úrody ,živobytí i práce.
Vlastnictví lesů zajišťovalo stavební dříví i otop.
Byl zde i malý lom pro stavbu objektů.
V nedaleké vsi Ostrov byla i vápenka ale i mlýny a nebo mlýn Kyselův cca 1,5km na cestě do Věžníkova.
V době největšího rozmachu mezi dvěma světovými válkami splňovala za tehdejšího způsobu života vše důležité co bylo potřeba
a poskytovala lidem práci i soběstačnost.
Blízkost přilehlé obce Pertoltice vzdálené asi necelý kilometr školu,knihovnu,hospodu, kostel, hřbitov, koloniál, kampeličku, ale i nutná řemesla jako kovář, truhlář a jiné.
Silniční síť byla omezena polními cestami , ale vzhledem k tomu , že motorizace takřka nebyla, stačilo to pro provoz spřežení a hodně se chodilo pěšky i s nůšemi.
Vlakové spojení nejčastěji do Hodkova , Vlastějovic, ale i do Zbraslavi, kde se pořádaly trhy.
Změny po válce a vznik JZD, poznamenal další vývoj této samoty , přestalo se hospodařit,obyvatelstvo stárlo, mladí odcházeli.
Samota začínala být postupně využívána spíše rekreačně potomky původních majitelů.
Možná, že se sem i někteří vrátí na penzi natrvalo.
Stejně jako jinde i zde došlo i k scelování pozemků ne sice v tak velké míře, ale tím k větší erozi půdy,s čím se tento kraj potýká pořád.
Hodně pomohla k dopravní obslužnosti nově vybudovaná komunikace s Pertoltic počátkem 70tých let.
Ráz krajiny narušilo podstatně i vybudování vedení vysokého napětí 400KV.
Jinak ve vsi neprobíhal žádný rozvoj, vodovod byl vybudován před válkou (rekonstrukce 2010) ,elektrifikace v poválečných letech.
Splaškové vody jsou vypouštěny přes septiky do vodoteče, časté je i používání suchých WC.
Dnes je samota využívaná jen rekreačně a čeká na své vzkříšení.
Porevoluční změny po roce 1989 změnili ráz této krajiny úplně.
Přestala veškerá zemědělská činnost a pole byla změněna na pastviny.
Před několika lety byl pokus rozparcelovat část pole po levé straně cesty s Pertoltic na rekreační chatičky.
Naštěstí k tomu nedošlo.
Dosti velkou katastrofou byl hospodářsky, ale i pro vzhled krajiny orkán Kyrill, který v lednových dnech roku 2007 poničil skoro veškeré lesní porosty.
Díky absenci průmyslových, chemických a teplárenských objektů je zde jedno s nejzdravějších míst středočeského kraje.
Schrnutí :
Osada Milanovice je dokladem celospolečenských změn , které proběhli od druhé světové války, nakonec privatizací po roce 1989.
Násilné změny v hospodaření a vlastnictví půdy přerušilo veškeré vazby obyvatel.
Kdo mohl odstěhoval se za prací a studia jinam, nedostatek financí vedl k úpadku objektů, které ztráceli pro majitele význam.
Byla to jen touha udržet vlastnictví předků, domov a někdy i nic jiného nezbývalo .
Proto třeba i kdo cestoval po Německu , Rakousku vidí rozdíl vesnice i její úlohu u nás
a v cizině.
Nakonec k tomu přispívá v neposlední řadě i naše vládnoucí garnitura. Politické aspekty
a ,,korýtka“ jsou přednější než život lidí, úloha vesnice, rolníka.
Dále pokračuje tendence venkov není ,,IN“ a propast se stále zvětšuje.
Kraj trpí velkou mírou nezaměstnanosti a úbytkem obyvatel.
Před válkou zde žilo 6 rodin přes dvacet lidí, Z nich nežije nikdo, rekreačně 4 rodiny.