Léta předválečná 

Zatím bližší údaje moc neznám ani nepamatuji.

Vím ale o jednom, že byl vybudován obecní vodovod,  který je v provozu odnes.

Před pár lety prošel rekonstrukci  a původní ocelový materiál byl nahrazen plastem. Studna je na cestě  s náměstí směrem k Machovicům  po levé straně pár metru před domem.č.p. 5. Tato studánka je zdrojem čisté pramenité vody, ale poměrně tvrdé. Zásobuje spodní část obce samospádem.  Domek č.p.5 měl svou vlastní studánku na louce pod stavením.

Přepad ze studně zásoboval horní a spodní rybníček.

Vodovod byl vybudován obyvateli na vlastní náklady a zřejmě už před válkou a nebo těsně po ní.

 Jedna studna ještě byla u chléva u domku paní Šicové , ale ta byla už nefunkční co pamatuji  počátkem 60tých let.  Zajímavostí bylo , že v betonovém poklopu byla zabetonována jako odvětrávací  trubka  panzerfaust  německé výroby.

  Ve středu obce ve stráni oproti domku pana Sise a pod domkem pana Kopeckého stávala  kdysi obecní pastouška.  Kdo v ní žil a kdy byla zbourána nevím, pamatuji jen zbytek kameni  a v těchto místech pak stál stožár rozvodu elektrické energie.

 Snad jenom takovou perličku na domě paní Šicové č.p. 6 pamatuji střchu s cementových tašek s nápisem 1911. Nakonec původní krytina je tu dodnes i když už je v havarijním stavu a nový majitel ji kdysi v 80tých letech přeložil.

Léta 40tá,

 S této doby zatím uvádím jen střechu na domku č.p. 3 pana Síse.  Na střeše bylo vidět  Velké V a rok tuším 1942.

Snad i pokud si dobře pamatuji byl zaveden koncem desetiletí elektrický proud

Od Machovic , kde byl také na sloupu transformátor.

Léta 50tá.

Není mi známo.

Snad postaven plot a výběh pro slepičárnou za domkem pana Šimka, snad přebudováno a nebo postavena nová slepičárna.

Léta 60tá.

Tady dochází k několika změnám.

Jednak syn paní Šicové si začal stavět domek ve Zruči  a tak používá bývalou  hospodářskou kolnu umístěnou západně na pozemcích za vsi na jako zdroj stavebního materiálu a kolnu demontuje.

 Pokračování příště …………………

Léta 70tá.

Největší změnou pro tuto obec bylo asi vybudování  nové silnice někdy počátkem 70tých let.

Původní cesta vedla od křižovatky z Pertoltice na Machovice stejnou trasou  až na hřeben kopce nad Milánovicemi, ale pak se od nynější stáčela více  doleva a zařezávala se čím dál víc do hloubky ve stráni . Pokračovala kolem křížku který nechal vybudovat starý pan Šimek pro svou manželku.

Pak byla vcelku rovinatá část osázená ovocnými stromy , která minula rybníček a končila na náměstí tak jako dnes.  Náměstí dominovala stará planá hruška a malá strouha, kde vyvěrala podzemní voda a taky  kaly ze dvora pana Sise.

 Silnice byla nezpevněná, ale protože podloží bylo kamenité , trpěla jen vymýváním při deštích a ve spodní části bylo kolikrát i 10cm  písčitých naplavenin.

Cesta byla poměrně úzká,tak na jeden povoz. Nejhorší byla ale situace v zimě,  Cesta byla zavátá a sníh dosahoval až třímetrové výšky.  Takže  dost často byla  vesnička v zimě nedostupná a tím že cesta vedla v odvozce nešla ani projet pluhem.

Obyvatelé jezdili buď koňmi na sáňkách a nebo se chodilo pešky po hřebenu s nůšemi.

  A všechno se muselo předzásobit, jinak to nešlo. Příjezdu sanitky či požárního vozu  se tehdy ani neřešil.  A dojet vozem až do vsi bylo také dost riskantní , za pár hodin se člověk nemusel dostat zpátky až na jaře. Jednou jsme takto přes noc zapadli ze Spartakem a horko těžko jsme se pak dostávali přes pole k Ostrovu , kola omotaná provazy místo řetězů.

 Ale v té době byla ještě motorizace v plenkách , do vsi jezdil tak leda traktor a občas hajný .

Ze začátku si pamatuji, že měl koně nějaký čas pan Sís a pak delší dobu pan Šimek, který s nimi jezdil pracovat do  Pertoltic.  

      Jedinou vymožeností tu byla motorka , pan Šimek měl černou ČZ 157 kývačku a Pepik Sisů měl  snad Jawu 250. Prostě se chodilo pešky na nákupy do Pertoltic na větší jednou za čas  do Zruče či do Zbraslavi.  A na vlak většinou do Hodkova, což bylo dobře 3,5km i když šel člověk  zkratkou.

      Hodně chodili i ženské s nůšemi s Ostrova přes Milánovice do Pertoltic do krámu.

  Jednoho dne jsme přijeli na návštěvu někdy začátkem 70tých let a nestačili jsme koukat , na haldách hlíny stál buldozer a stará cesta byla zahrnuta  a nová část se zařezávala do svahu, takřka  dálnice. Byla to pro dětskou duši ohromná změna, úplně to změnilo ráz krajiny.

 Ale cesta byla a byla to potřebná změna. Nakonec jsem byl položen i hrubozrnný asfalt a silnice šla v zimě udržovat.  Milánovice oživly , lidé buď přijeli ze zvědavosti, nebo

 i zabloudily, par zvědavců se ptalo jestli cesta nepokračuje i dál do  Ostrova, ale ne, tady byla konečná.

Při té příležitosti se položil i odtok s rybníka  a byly zachycena i povrchová voda  z polních cest  od  Machovic  a Ostrova a byla svedena korytem pod propustek přes silnici do potůčku, který dál pokračuje pod Šimkovou zahradou a ústí  před bývalým jezem u Kyselova mlýna do  Ostrovského potoka.  

 Další významnou změnou bylo postavení stožárů vysokého vedení na hřebenu kopce mezi Milánovicemi a Pertolticemi

Rozvod napětí 400kV, které bylo vztyčeno někdy kolem roku 1970 a vede  do rozvodny  Nošovicích   u Frýdku Místku a na druhé straně do rozvodny v Řeporyjích .

 Vedení vypadá docela obludně a dlouho mi trvalo než jsem si na něj zvyknul , ráz poklidné krajiny docela narušil .  Faktem je , že se člověk automaticky i přikrčí, není to dobrý pocit  a zvláště za mlhy a námrazy je slyšet zdaleka praskání a je vidět občas i výboje  na izolátorech.

Omlouvám se za nedokončené a  nezkontrolované, jak obsahově tak gramaticky, ale dávám k nahlédnutí pro případné doplnily od čtenářů.